Základní formy canisterapie

Návštěvní program

Je jednou z nejrozšířenějších forem prakticky prováděné canisterapie v ČR. Důležitým předpokladem je nejen kvalitně připravený a otestovaný pes, ale také problematiky znalí psovod.

Samozřejmostí je také řádné osvědčení canisterapeutického týmu k provádění praktické canisterapie.

Návštěvní programy se většinou odehrávají na předem dohodnutém místě ve stejném časovém intervalu po individuálně vymezenou dobu. Velmi výhodné je pokud do zařízení dochází několik canisterapeutických týmů a v případě nemoci psa nebo psovoda se mohou zastoupit a nedojde tak k narušení kontinuálního průběhu canisterapie. Zároveň se zde nabízí možnost, aby si klient v závislosti na svých preferencích či sympatiích vybral vhodného canisterapeutického psa. Tyto sympatie mohou být odvozeny od povahy psa, temperamentu, velikosti plemene, barvě a druhu srsti atd. Tak, jako klient může preferovat určitého psa, tak i canisterapeutický pes může být vhodný pro určitý druh nasazení a také psovod může mít blíže k určitému typu klientů. Návštěvní program se může odehrávat i v domácnosti klienta.

Při tomto druhu nasazení je nutné, aby pes nebyl přetěžován, proto jsou doporučovány návštěvy jednou až dvakrát týdně v trvání jedné hodiny.

V návštěvním programu lze rozlišit formu individuální a skupinovou. 


Individuální forma canisterapie je zaměřena předevšímna přímou práci terapeutického týmu s klie
ntem  a na jeho rozvoj. Terapeut si vede dokumentaci a společně s personálem zařízení, pedagogy nebo rodiči stanovuje dílčí cíle problémy, které mají být při návštěvním programu řešeny. 

Skupinová forma (více canisterapeutických týmů + větší skupina klientů) má za požadavek vzájemně dobré vztahy mezi psy ve skupině a jejich nekonfliktnost. 

 

Před vlastním započetím canisterapie, tedy před prvním kontaktem klienta se psem je nutná domluva psovoda se zařízením ohledně spolupráce, podmínky návštěv, smlouva atd. Psovod by se měl také předběžně seznámit s budoucím klientem, případně s rodiči. Podmínkou je souhlas klienta, případně zákonného zástupce.

 

Pokud jde o terapii ( AAT) je nezbytná přítomnost   odborníka (lékař, speciální pedagog, pedagog, fyzioterapeut atd.)

V případě návštěvní formy, která probíhá nejčastěji v ústavních a školských zařízeních, je důležitá existence správně formulované smlouvy o provádění canisterapie v zařízení. Samozřejmostí je dnes také pojištění psa za způsobenou škodu.

Rezidentní forma

Pro tuto formu prakticky prováděné canisterapie není pes příliš vhodným zvířetem. A to především v případě pokud zde nejsou  dodrženy základní důležité prvky. Je to především existence jedné zodpovědné osoby, zooterapeuta / canisterapeuta, který má mimo jiné kynologické zkušenosti,  v zařízení. Tato zodpovědná osoba se v rámci své profese věnuje a koordinuje kontakt psa s klienty, dbá na jeho dostatečný odpočinek, zdravotní a psychický stav, stravu, pohyb, atd. Zooterapeut je odpovědnou osobou a zároveň psovodem, který se popřípadě stará o další výcvik psa a je zároveň obeznámen s problematikou kynologie i zooterapie. U rezidentní formy canisterapie je nutné zajištění ochrany  klienta i psa a stejně tak komplexní péče o psa. Pes je smečkové zvíře a je nutné, aby měl jednoho vůdce, jednoho pána, i když se o psa v zařízení stará několik osob najednou. Za dodržení těchto základních bodů je víc než pravděpodobné, že rezidentní forma canisterapie, kdy je pes umístěn v zařízení, nesporně zlepší kvalitu života klientů.

Literatura uvádí, že přesto může dojít k selhání lidského faktoru (zooterapeuta) v zařízení a tím pádem k ohrožení canisterapeutického psa, pokud v zařízení není přítomna jiná problematiky znalá osoba.

Š. Straková po získaných zkušenostech s rezidentní formou uvádí, že velkým problémem bylo i přes zákaz odpovědné osoby, neustálé překrmování psa.

V zahraničí mají s rezidentní formou pozitivní zkušenosti především proto, že zvyšuje během dne kontakt klientů se psem a zároveň snižuje riziko přetížení psa, protože zájem o kontakt není tolik koncentrován jako při krátké návštěvě.

Jako ideálním řešením se jeví možnost propojení rezidentní formy canisterapie s návštěvním programem, kdy zaměstnanec zařízení je zároveň majitelem canisterapeutického psa.

Literatura přesto uvádí, že vhodnějšími k tomuto druhu zooterapie se zdají být kočky, králíci či papoušci.

Pobytový program

Jde o jednorázový nebo pravidelný pobyt klientů v prostředí, kde se provozuje canisterapie nebo pobyt přímo může být na canisterapii zaměřen. Jedná se především o tábory, pobyty na ekofarmách nebo v jiných sídlech společností nabízející canisterapeutické služby.

Tábory

Canisterapeutické tábory pro děti s postižením v ČR pořádá například ZSF JU ve spolupráci s výcvikovým canisterapeutickým sdružením „Hafík“ (dále jen Hafík). Podmínkou realizace táborů je správný poměr dětí a terapeutických týmů. Velký důraz je kladen na správný výběr otestovaných psů, kteří se již znají a mají vyjasněné své hierarchické postavení.Cílem těchto táborů je především kladný vliv na změnu zdravotně sociálního stavu dítěte. Zlepšení integračních tendencí ve skupině dětí, zlepšení komunikace v sociální skupině atd. 

Rekondiční pobyty

Rekondiční pobyty dětí se zaměřením na zooterapii. Zkušenosti s pořádáním těchto pobytů má mimo jiné ZSF JU, protože pod její záštitou ve spolupráci s občanským sdružením Hafík byly tyto pobyty již několikrát pořádány. 

Psy lze využít téměř při všech činnostech (pokud jsou samozřejmě respektovány základní potřeby psa). Zároveň pes velmi rychle navazuje přátelský vztah s neznámými dětmi, dává  dítěti možnost zpětné vazby tím, že reaguje na jeho pokyny a přání. 

Canisterapeutické/kynologické akce

Jde o jednorázové nebo krátkodobé aktivity pro širokou veřejnost nebo naopak pro uzavřený okruh klientů.

Canisterapeutický tým se může podílet na veřejných prezentacích, setkáních, seminářích  nebo přednáškách. Škála těchto aktivit je velice široká a mají nejrůznější funkce, ale metody a podmínky pro jejich provozování se ve skutečnosti neliší od pravidelných canisterapeutických aktivit.

Kombinované aktivity

Tyto aktivity je možné využít pro zpestření náplně  nebo pro zvýšení účinku canisterapie.

Tuto činnost je možné kombinovat s dalšími formami zooterapie, jako je (hipoterapie, hiporehabilitace, felinoterapie), ale také s aromaterapií, arteterapií nebo muzikoterapií. Při kombinování náročnějších aktivit zůstává canisterapeut zodpovědný za psa, přičemž spolupracuje s dalšími osobami, které mají odpovídající odborné vzdělání a zkušenosti s ostatními formami terapie.  

Krizová intervence

Jedná se o aktivitu, kdy canisterapeutický tým působí bezprostředně nebo téměř bezprostředně po zásahu krize, mnohdy přímo v lokalitě krize.

Canisterapeutický tým má povinnost spolupracovat s Integrovaným záchranným systémem ČR (dále jen IZS).

Cílem je zmírnění dopadu krize na psychiku jedince či skupiny. Canisterapeutický tým napomáhá při stabilizaci stavu, organizaci obětí do určité lokality, kde je jeho snahou monitorovat oběti krize a tím předejít prohloubení šokového stavu. Nejčastěji se canisterapeutický tým zaměřuje na nejzranitelnější  ze skupiny a to např.  na děti, seniory atd.

Canisterapeutický tým je k dispozici i členům IZS. 

Polohování

V současné canisterapeutické praxi se mnoho hovoří o tzv. polohování.Samotné polohování není sice samostatnou formou canisterapie, ale v podstatě jednou z metod lze ho také označit za jednu z technik používaných v canisterapii.Pro komplexní pochopení problematiky literatura uvádí nejdůležitější údaje o této metodě.

Polohování je jednou z metod canisterapie, jenž je založena na přímém fyzickém kontaktu klienta a psa. Touto stále více oblíbenou metodou se prakticky začala jako jedna z prvních zabývat M. Zouharová. Pro správný průběh je důležité, aby byl klient již předem se psím terapeutem seznámen a mezi klientem a psem byla již navozena důvěra, proto je vhodné tuto terapii začínat v přítomnosti rodičů či blízkého pedagoga. 

Pro úspěšné polohování je zapotřebí zabezpečit klidné a příjemné prostředí, měkkou podložku, na které se bude polohovat. Polohovací jednotka trvá přibližně 15 - 20 minut. Vždy je vhodné jednotlivé polohy a celkovou manipulaci s klientem konzultovat s rehabilitačními pracovníky nebo fyzioterapeutem.  

Metoda polohování je nejčastěji používána při práci s klienty po DMO (dětská mozková obrna) pro uvolnění spasticity, CMP (cévní mozková příhoda), u dětí s kombinovanými vadami nebo u klientů se sníženým periferním prokrvením (přirozené prohřátí končetin atd.). Velmi oblíbené je využití polohování před rehabilitační jednotkou pro následný lepší průběh rehabilitace.

Odborníci z oblasti canisterapie na základě zkušeností z vlastní praxe podotýkají, že polohování je pro psa velmi vyčerpávající a pes by měl tímto způsobem týdně pracovat nanejvýš se třemi klienty.

Cílem polohování je

- navození libých pocitů

- zklidnění  

- zahřívání a prohřívání končetin

- uvolnění spasmů

- oživení mimiky či zvýšení citlivosti

ČeskyEnglish
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím