11. dětský canisterapeutický tábor

V prvním srpnovém týdnu se konal na základně Buková již 11. ročník canisterapeutického tábora. Této tradiční pobytové akce se zúčastnilo 20 dětí (deset dětí z intaktní společnosti, deset dětí se speciálními potřebami), 19 vedoucích a psovodů, 2 kuchaři a 15 psů.

Letošní tropické počasí hrálo všem táborníkům do karet, proto nikdo z nás nemohl být překvapený z toho, že jsme se během okamžiku ocitli na Madagaskaru společně s tučňáky Skipperem, Kowalským a Riccem. Tato trojice tučňáků byla našimi průvodci v divočině, kde jsme neměli nouzi o napínavé, ale i úsměvné situace. Hlavním úkolem, který táborníkům tučňáci zadali, byla pomoc Melmenovi, Alexovi, Glorii a Martymu dostat se zpátky domů, do New Yorku. Hned v pondělí se na obzoru objevily nákladní lodě, které by mohly našim hrdinům pomoci, bohužel však byly natolik daleko, že jsme s nimi nemohli navázat kontakt. Jelikož si táborníci moc dobře pamatovali Kowalského heslo – „Vždy připraven!“, neváhali a pustili se do nácviku. Soutěž ve řvaní na dálku byla zkouškou nejen týmového ducha, ale i pořádně nastražených uší. Hesla jako Glorie přibrala!, Melmenův první teploměr! či  Márty chce do divočiny!, se tak nesla šikoro daleko bukovskými loukami. Jelikož jsme si všichni dokonale procvičili uši i hlasivky, bylo na čase protáhnout i naše těla. To nebyl žádný problém, protože jsme v divočině narazili na krále Jelimána, Mauritze a Morta. Po tomto setkání si každý z nás podvědomě, a to až do konce pobytu, pobrukoval píseň Já tak rád trsám, trsám…. A trsali jsme tak dlouho, až jsme z toho dostali ohromnou žízeň. Jak ji ale uhasit, když všude je jen slaná voda? Ti, kteří sebrali odvahu, zkusili vypít jedinou vodu, která na ostrově byla – a to ta mořská. Bohužel se to nesetkalo moc s úspěchem, a tak jsme měli obrovské štěstí, když nám král Jelimán pomohl najít sladkovodní zdroj vody. Jak ji ale dostat z vnitrozemí až na pláž? Ještě, že jsou naši táborníci tak nápadití! Věděli jste, že se dá voda přenést v rukách, puse, v namočeném oblečení, nebo dokonce i v botě? Jelimán byl těmito výkony natolik překvapený, že všechny nosiče vody uctil obdivným pískacím sólem. Což byla opravdu velká čest, protože král Jelimán je nejlepší profesionální pískač na Madagaskaru! Trable nás zaskočily, když lev Alex měl takový hlad, že si chtěl pochutnat na libové „kejtičce“ našich táborníků. Někteří z nás dostali strach, ti zbylí se rozhodli, že se pokusí Alexe pohostit tradiční madagaskarskou sladkou skořicovou lahůdkou. To, že jsou naši táborníci všestranně nadaní už dávno víme, ale že jsou tak výborní kulináři, a že se po upečené dobrotě opravdu jen zapráší, jsme opravdu netušili! Jedlíci byli tak zdatní, že někteří táborníci oblízli jen prázdné talíře. Stejně nespokojený byl i Alex, protože i když byl pokrm neuvěřitelně lahodný, maso je prostě maso! Nezbylo nám nic jiného, než se vydat do útrob ostrova a pokusit se najít pořádnou pečínku, která by vyhladovělému lvovi udělala radost. Bylo moc dobře, že jsme si všichni takto naplnili žaludky, protože nás čekal poslední, nejdůležitější úkol. Dostat naše kamarády zpátky do New Yorku! Byl to nervy drásající boj, který díky týmové souhře, přátelské podpoře, bystré hlavě a rychlých nohou dopadl pro všechny nejlépe, jak mohl. Byli jsme úspěšní! Melmen, Glorie, Alex a Márty jsou zpět a nám nezbylo nic jiného, než si z plna hrdla zazpívat – já tak rád trsám, trsám………

V průběhu tábora jsme si zvládli vyrobit tradiční táborová trika a krásné, originální lžičky z fimo hmoty. Největší radost nám samozřejmě dělali naši čtyřnozí parťáci, kteří s námi trávili každou možnou chvilku. Soutěže s pejsky, mazlení, a i jen pouhá přítomnost byla snad ještě lepší, než vystoupení slavného pískače krále Jelimána. Pomazlení v pelechu a olíznutí na dobrou noc byla už jen třešnička na dortu.

Externí program byl i letos pestrý, a to díky panu Ing. Janu Novému z Českého nadačního fondu pro Vydru. Díky jeho besedě jsme měli možnost dozvědět se mnoho informací ze života zvířat a zblízka si prohlédnout puštíka, krajtu či poštolku. Ukázky policejní kynologie a nám přijel ukázat pan Jan Potměšil. Jeho vyprávění a ukázky práce policejního psa bylo opravdu velmi zajímavé a poutavé. Základy první poskytování první pomoci jsme si zopakovali díky panu Přemyslovi Pumprovi, který pro táborníky připravil i krátký znalostní kvíz.

Rádi bychom touto cestou poděkovali našim věrným sponzorům, díky nimž máme možnost tábor každoročně realizovat. Naše velké díky patří Nadaci ČEZ – Podpora regionů; firmě KOstax s.r.o.; Lázním Aurora Třeboň; firmě Zvěřina Berbera – Ing. Aleš Rosol; panu Ivo Pokornému a panu Karlovi Vlčkovi – Centrum digitálního tisku; rodinné Farmě U Rudolfa;  paní Janě Chmelové – Papírnictví.

V neposlední řadě bychom rádi poděkovali našemu panu kuchaři a paní kuchařce, díky nimž nám nikdy nekručelo v břiše, a při jídle jsme si užívali každé snědené sousto.

Srdečně všem děkujeme a nezapomeňte….já tak rád trsám, trsám……. :) 

Vaši Hafíci

 

 

 

 

Přečteno: 264x
Vydáno: 22.8.2022



Zpět

Další články v kategorii

Hafíci v roli "Ježíškových vnoučat"
Konference IAHAIO
Poslední volná místa ve „Školičce 2“ pro malá plemena
Bull sporty a agility
Výcvik canisterapeutických týmů 2022

Platební brána ComGate