Hafík Třeboň

V prvním srpnovém týdnu proběhl už 14. ročník dětského canisterapeutického tábora. I letos se sešlo dvacet dětí – deset z intaktní společnosti a deset se speciálními potřebami – a k nim parta 18 vedoucích a psovodů, dvou kuchařů a 15 čtyřnohých parťáků. Do naší poradní místnosti dorazil odvážný archeolog doktor Indiana Skylos. Vyprávěl nám o svém mentorovi, profesoru Adrianu Shawovi, který záhadně zmizel při hledání ztraceného artefaktu – Kalichu Kantharos, prastarého poháru bohů, jenž údajně dává nesmrtelnost, ale také hrozí ztrátou duše. Naši táborníci se stali členy vědecké expedice a dostali vlastní archeologické průkazky. Bylo jasné, že nás čeká pořádná výzva! Už první dny jsme museli odolat bouři, zachraňovat deník profesora Shawa a hlavně zvládnout „bombu“ nastraženou v muzeu v Athénách. Uf, to byly nervy! Pak nás čekala cesta na Rhodos, kde se objevil Stefan – potápěč s tajemnou minulostí. Pomohl nám najít cestu k ponořenému chrámu, ale ouha – nebyl tak věrný, jak se zdál, a mapu dal i našemu protivníkovi, zlému komandantovi Herspitzovi. Boj o čas byl vyčerpávající, ale díky spolupráci všech členů vědecké expedice jsme získali kus mapy vedoucí ke kalichu. Dobrodružství pokračovalo na Krétském labyrintu, kde jsme hledali Diův svitek. Večer se do hry zapojila i doktorka Alexandra Papadopulos, která nám pomohla svitek přeložit – ovšem až poté, co jsme ji potěšili tradiční řeckou sladkostí Tsoureki. Nikdo, zejména táborníci mužského pohlaví, netušili, že pečení může být takové drama! A nakonec – velké finále. U táborového ohně se náhle objevil profesor Shaw a dovedl nás k opuštěnému chrámu ukrytém hluboko v lesích, kde čekala mýtická bytost Arachné. Její pavučiny chránily kalich a my stáli před těžkou volbou: napít se a žít věčně, nebo nechat kalich skrytý a zachovat rovnováhu světa. Naši táborníci zvolili moudře – rozhodli se kalich ukrýt. Za odměnu dostal každý svůj vlastní malý kalich Kantharos.

Každé ráno začínalo ranním mazlením. Ještě než se spustil oficiální program, v chatkách to vypadalo jako v psím hotelu. Děti si chodily pro svou první pusu od hafana, aby měly den hned od začátku krásnější. Velkou oblibu měly také skupinové aktivity se psy. Soutěžili jsme, běhali štafety, přinášeli různé předměty a překonávali společně překážky. Děti se přitom učily spolupráci se psy a trénovaly základní ovladatelnost přítomných pejsků. Bylo nádherné sledovat, jak si navzájem fandí, a hlavně, jak se i ti nejtišší dokážou rozzářit v okamžiku, kdy jim pes podá pac. Neméně důležité bylo i individuální setkávání se psa s dítětem. Každé dostalo prostor věnovat se pejskovi jen pro sebe. Někdo si s ním povídal, jiný mu četl nahlas příběhy a hafani poslouchali s trpělivostí sobě vlastní. Některé děti zase zkoušely pejsky učit nové triky nebo si jen užívaly klidné hlazení a česání srsti. Večerní „chlupatá pusa na dobrou noc“ se stala tradicí, bez které se prostě nedalo usnout. Pro mnohé děti to byly vůbec ty nejhezčí chvíle celého tábora – chvíle naprostého klidu, pocitu bezpečí a radosti, kterou jim psí kamarádi dokázali darovat.

Kromě výše popsaných aktivit jsme ještě vyráběli táborová trička a náramky, tvořili originální záložky do knih a užili si i výlet do nedaleké vesničky Sedlo. Přijela za námi také paní z Českého nadačního fondu pro vydru, která nám povyprávěla o ochraně přírody a ukázala nám, jak to vypadá, když člověk pomáhá zvířatům.
Nechyběla ani ukázka policejní kynologie – a děti žasly, co všechno dokážou psi zvládnout. Na závěr bychom chtěli z celého srdce poděkovat našim věrným sponzorům, díky nimž jsme mohli tento ročník zorganizovat.

Naše velké díky patří Nadaci ČEZ – Podpora regionů; firmě Zvěřina Berbera – Ing. Aleš Rosol; Ivo Pokornému a Tomášovi Kratochvílovi – Centrum digitálního tisku, rodinné Farmě U Rudolfa; Apartmány a papírnictví Jana Chmelová a Ubytování U Šírků Domanín.

Nejupřímnější poděkování patří všem, kteří se letošního letního tábora zúčastnili. Jednotlivec zvládne mnoho, ale teprve společně dokážeme vytvořit atmosféru, na kterou se dlouho nezapomíná. Velmi si vážíme Vaší energie, podpory i chuti být součástí našeho společného týdne.

Už nyní se těšíme na příští rok. Opět nás čeká týden naplněný radostí, pohody a okamžiky, které zahřejí u srdce – přesně tak, jako tomu bylo letos.

Další novinky